Když se to tu v listopadu 1989 převrátilo naruby, mysleli jsme si mnozí, že teď už konečně budeme mít svobodu pro každého. Že si pán stejně jako kmán bude moci myslet a říkat vše, co se mu zlíbí, bez rizika, že mu mocní tohoto světa přistřihnou křídla.

Ovšem jak se ukazuje, ne vždy toho bylo dosaženo. Vezměte si třeba jenom takový Facebook. Síť, jež prý má spojovat přátele, jež ale nejednou spojuje spíše lidi s reklamou a těm, kdo tu chtějí něco sdělit svým blízkým, se to zatrhne, jakmile překročí pravidla.

A kdyby ta pravidla byla aspoň smysluplná! Jenže to se nejednou říci nedá. A nic se na tom nezmění, protože je Facebook prostě všemocný a může si se svými ovečkami dělat, co se mu jenom zlíbí.

Vezměte si třeba takové reklamy. Jistě, tyto tu musí být, protože i provozovatelé této sociální sítě musí být z něčeho živi. Jenže ty podmínky!

Facebook si je zjevně vědom toho, že je alkohol návykovou a škodlivou látkou. Ale protože jsou z reklamy na něj docela slušné výnosy, vyřešil to šalamounsky. Což se ale jen tak říká, protože vidět to král Šalamoun, urazil by se, že je jeho jméno spojováno právě s tímto.

Uživatel, jemuž se reklamy na alkohol nelíbí, tyto může zablokovat. Dočasně nebo třeba i trvale. Ovšem mám přítele, který si je natrvalo zablokoval. A přesto je tam má co chvíli. Jen pod jiným, nealkoholickým označením.

Nebo si vezměte takovou drogovou problematiku. Sotva se témuž příteli přehoupla padesátka, začaly ho bombardovat reklamy na léky na potenci pochybného původu. Zjevně pochybného původu proto, že tu nejedna reklama na ně visela ještě dlouho poté, co už byla sama zahraniční stránka, na níž se tyto léky nabízely, zablokovaná nebo zrušená coby nebezpečná.

A nic se nedělo. Do chvíle, než si dotyčný na své timeline zveřejnil Afričanku v kmenovém kroji. Na tři dny ho za tu pornografii zablokovali. Aby nekazil dobré mravy.

A výsledek? Dotyčný už si chce odblokovat reklamy na alkohol. Protože tohle počínání si cenzorů prý už vážně chce panáka.