S muži je to někdy velmi těžké. Pamatuji si, jak moje maminka mi vyprávěla, jak se seznámila se svým manželem, mým otcem. Musím říct, že to bylo opravdu zajímavé, až někdy dojemné. Moje maminka šla s kamarádkou ze zábavy. A protože maminka bydlela na vesnici, tak na zábavu šla do vedlejší vesnice, protože říkala, že tam byli nejlepší muži. Nevím, co je na tom pravdy, ale říkám tady pouze to, co mi řekla moje máma.

Ti nejlepší muži jsou z druhé vesnice. Tohle vždycky říkala moje maminka a taky mi potvrdila, že toto stejné říkaly i jejich všechny kamarádky. A víte proč? Protože v jejich vesnici to bylo tak, že tam opravdu téměř žádný muži nebyli. Byli tam pouze může takoví, kteří byli třeba o deset nebo dvacet let starší než ony. Tudíž je moje máma nechtěla. Tak bylo logické, že moje máma se svými kamarádkami chodila lovit může do vedlejší vesnice. A když potom šla z oné zábavy, tak začalo strašně moc pršet. S kamarádkou si rychle daly na hlavu své kabelky, i když to samozřejmě moc nepomohlo. A utíkaly po vedlejší silnici domů.

A domů to měly asi šest kilometrů. Měly to v nohách, byly obě zvyklé chodit takhle daleko pěšky. Nicméně v dešti to je ale nepříjemné. Ale měly něco málo upito, tak se u toho smály. Kolem jelo auto, kde seděl mámin budoucí manžel, můj otec. A nyní už to asi tušíte sami. Tam se máma seznámila se svým manželem. Slovo dalo slovo a byl z nich hvězdný pár. Opravdu si moc dobře rozuměli a později měli taky svatbu. Tady moje maminka pochopila, že muži z vedlejší vesnice byli opravdu perfektní. Jsou spolu už dvacet let a vznikly z toho čtyři děti. Myslím si, že spokojenější manželství jsem opravdu asi nikdy neviděla a třeba taky najdu muže, kterým mi bude oporou ve všem. Protože opora, důvěra a pochopení ve vztahu je taky velmi důležité. beztoho by nebyl vztah takový, jaký je. A vám se daří ve vašem vztahu?